Výběr nového kolegy nebo kolegyně do týmu bývá nejčastěji spojován s inzercí a hledáním vhodných uchazečů na trhu práce. V současné době je trh volných a kvalitních kandidátů s odbornými a dalšími znalostmi a schopnostmi poměrně saturován a kvalitních volných kandidátů je omezený počet.
Je proto poměrně zarážející, že kandidát, který zareaguje na inzerovanou pozici, běžně nedostane od firmy vůbec žádnou zpětnou vazbu. Nebo se firma ozve, ale velmi pozdě, často po několika týdnech. Těch společností, které s kandidátem komunikují po celou dobu výběrového řízení, dávají pravidelnou a rychlou zpětnou, je naprostá menšina, domnívám se, že platí pravidlo 20:80.
Ale ani odpověď zájemci o práci nebývá většinou dobré kvality. Nejčastěji se firmy skrývají do nic neříkající tajemné formule o tom, že dali přednost jinému kanditátovi, který splňoval lépe jejich požadavky. To je asi ta nejhloupější reakci, kterou může kdo použít. A přesto je to na českém poli úplný standard.
Takže zájemce o práci se vlastně dozví jen, že o něj nemají zájem, ale neví proč. Přitom věnoval čas výběru nabídky práce, oslovením firmy, zasláním životopisu, motivačního dopisu, často i online schůzce, případné cestě na nějaké úvodní osobní setkání. Jako odpověď mu druhá strana nedává vůbec nic.
To je kvalita našich personalistů na tak ubohé úrovni?
Při čtení příspěvků na LinkedIn, nebo spíše PR prezentaci firem, by člověk měl pocit, že se pohybuje skoro až v dokonalém světě. Nicméně realita je úplně jinde.
Ŕíkám si, že něco v celé té rovnici nehraje. Při uvedeném nastavení trhu práce by se firmy měly snažit ještě více, než je „obvyklé“, aby o dotyčného zájemce nepřišly. A často to nemusí být jenom proces spojený s aktuálním náborem, ale budování vazby a důvěry pro případnou spolupráci v budoucnu.
Proto mi vychází, že inzerci na portály práce dává jenom malá část firem, které někoho hledají a většina „transakcí“ se odehrává jinými cestami. Přímým oslovením kandidáta na LinkedIn, přes známého, na doporučení.
Ti, kteří inzeruji na pracovních portálech, mají vymezený malý manévrovací prostor. Někteří s malými budgety inzerují na bezplatných portálech, ti s více penězi na portálech placených a pokud už, tak zvažují, zda svoji inzerci topovat, zvýrazňovat či ne. Je to o penězích, ale úměrně vynaloženému jejich množství dostanou úměrný respons.
Anebo lze na problematiku nahlížet opačně z pohledu kandidáta. Na odpovědi reagují ve větší míře spíše zájemci, kteří nemají dostatečnou vnitřní sílu, kontakty, štěstí, známosti, možná i odborné kvality pro to, aby našli práci bez potřeby chodit na inzertní portály a dolovat vložené nabídky.
Aby nenabyl čtenář mylného pochopení, že chodit hledat či nabízet práci přes inzertní portály je něco špatného, takto vůebc ne. I já jsem jejich služeb využívám, v celé své kariéře z obou stran. A měl jsem na mnoho kvalitních lidí štěstí, stejně tak i skvělých zaměstnavatelů.
Velký prostor pro zlepšení vidím ve změně přístupu náborových oddělení firem ve vztahu ke kvalitě celého procesu výběrového řízení, zlepšení formy komunikace se zájemci o práci a především potřebě si už konečně uvědomit, že se jedná o oboustranně naprosto vyvážený proces – my se musíme snažit zaujmout s naší nabídkou, abychom vybrali toho nejlepšího uchazeče a kandidát se musí snažit zaujmout se svým profilem a zvolit si tu nejlepší práci. Váhy jsou 50 : 50.