Mít vlastní strukturovaný životopis je u nás nutností pro každého člověka rozhodnutého najít novou práci. Často lze náhradou vložit odkaz na svůj profil na LinkedIn, takže ani tak se sestavení kariérní minulosti nevyhneme.
Za svůj profesní život jsem přečetl stovky životopisů kandidátů. A ty měly určitě alespoň jedno společné – nikdy jejich obsah neodpovídal přesně skutečnosti. I kdyby šlo o drobnost, byla tam. Asi je to v lidské povaze, potřeba si tak trochu občas vymýšlet. Lidé mají různé záměry, proč na sebe nechtějí prozradit pravdu.
Každý přístupuje k sepsání své profesní historie různě, takže lze vypozorovat tato fakta:
- dlouhý a podrobný popis jednotlivých profesí nebo stručný seznam firem, název pozice a několik slov o pracovní náplni
- čistě profesní část bez vzdělání, osobních zájmů, data narození nebo podrobná evidence osobních údajů včetně fotografie
- strukturovaná forma životopisu (90%) nebo psané povídání typu „od roku XX do roku XX jsem pracoval ve firmě YY na pozici ZZ, kde jsem měl na starosti …“ (10%)
- chybějící některé pracovní zkušenosti nebo úplný seznam – někdo tak volí záměrně – dává jen zkušenosi relevantní pozici, vynechává firmy, které se nehodí z nějakého důvodu zmiňovat, neuvádí aktuálního zaměstnavatele, jiný zase „přizná“ všechno, i brigády
Pokud si daného kandidáta pozveme na pohovor, zjistíme, že jsme se mýlili v úvahách, protože:
- délka pracovního poměru může obsahovat dobu na mateřské a rodičovské, to někdy dost změní skutečnou fyzickou přítomnost ve firmě
- jazykové znalosti na úrovni C1 jsou spíše B1
- pokročilé až expertní znalosti Excelu se rovnají schopnosti umět klikat v hotové kontingenční tabulce
- pozice manažera tam byla jenom proto, že ji někdo nechal na vizitku vytisknout
- údajný seniorní kandidát a odborník na téma je ve skutečnosti absolvent pár let po škole, který stihnul v ročním taktu poznat pár firem
- nástup možný ihned znamená, že by se musel zkusit ve firmě dohodnout, zda ho pustí dříve, jinak 2 měsíce, možná i tři, protože chce poctivě předat agendu novému nástupci
- odborné znalosti např. zpracování kompletního měsíčního reportingu jsou nakonec problémém nepomíchat při pohovoru pojmy výnosy, náklady a příjmy a výdaje
- široké zkušenosi s řízením týmů se rovnají vedení svého jediného kolegy během jedné dovolené nadřízeného
Hodně se v současné době mluví o zveřejňování nabízených platů v inzerátech.
My částky uvádíme, ale zase se objevují situace:
- kandidát uvede při telefonickém kontaktu s náborovým pracovníkem, že mu částka vyhovuje, ale při pohovoru sdělí, že měl více a přihodí nejčastějí 10 tisíc navíc, kdy je ochoten o této pozici případně uvažovat
- kandidát na pohovoru oznámí, že je ochoten nastoupit za mzdu, která je úplně jinde, než v inzerci, někdy se mi stává, že jsme třeba i na 2x násobku, a to ještě prý „nástup“ a je to „naprosté minimum“, částce v inzerci nevěnoval pozornost, chtěl se dozvědět více o pozici a potom se bavit o platu.
Tak nevím, jestli nemají co se svým časem a natolik se nudí, že nejsou schopni ani takovou elementární věc mnohdy zpracovat. Nebavím se o tisícových rozdílech, ale jít na řadovou pozici s požadavkem odměny vrcholného řídícího pracovníka mi moc smysl nedává.
Já osobně CV přečtu vždy celé, když mám pocit, že bych se chtěl s kandidátem setkat, požádám o organizaci schůzky, ale na samotném pohovoru už znovu moc zkušenosti nezkoumám.
Stačí pár základních dotazů k věci a víte, na čem jste.
Důležitější je už pro mě v danou chvíli osobní pocit, navnímat kandidáta jako člověka, s kterým bychom měli být kolegové.
Jesli ano nebo ne, to se pozná už při stisku ruky, pohledu do očí, první větou, takže tak do minuty.
Když to tam není, je další konverzace formální výplň času.
kk
– kandidít